Mnozí finančníci doporučují s blížícím se koncem investičního horizontu přesouvat investice do konzervativnějších cenných papírů a mnohé investiční produkty tak dělají automaticky. Důvodem je snaha zabránit případným ztrátám před čerpáním příjmů z investic, tedy zvýšit pravděpodobnost dosažení investičního cíle.

Setkali jsme se už i s tím, že konkurence poukazuje na chybějící automatické překlápění investice z akcií do dluhopisů jako na slabinu nebo nedostatek Finaxu. Někdy dostaneme otázku na tzv. stabilizační fázi investičního spoření i od našich klientů.

Během čekání na získání licence obchodníka s cennými papíry v druhém pololetí 2017 jsme měli dost času prověřit a připravit každý detail Inteligentního investování. Bylo to dosud jedno z nejkreativnějších období v našich kariérách, které zůstane zapsané v paměti jako skvěle strávený a pracovně nesmírně plodný čas.

Přestože Finax je zatím hlavně o pasivním investování, přece jen existují aspekty tohoto způsobu investování bez zásahů člověka, které nabízejí různá řešení. Jsou jimi například rebalancing, výběr ETF fondů, skladba portfolií, způsob nákupů apod.

Nepodcenili jsme ani jeden z těchto parametrů. Zmíněný čas jsme využili i na testování těchto různých alternativ nastavení Inteligentního investování. Jejich poctivým prověřováním jsme dostali "to pravé ořechové". Díky tomu nabízíme produkt, který se vymyká průměru.

Jednou z věcí, nad kterou jsme se úpěnlivě zamýšleli, byla právě tzv. stabilizační fáze pravidelného investování. Dnes vám představíme závěry našeho testování jejího vlivu na investice v různých situacích a důvody, proč jsme se rozhodli nezavést ji v portfoliích Inteligentního investování.

K tématu stabilizační fáze spoření jsme dělali webinář, jehož záznam nabízíme v následujícím videu a jehož zpracováním je tento článek:

Co je stabilizační fáze?

Pravidelná investice na několik desítek let za účelem např. spoření na důchod se zvykne u některých správců dělit na tzv. akumulační a stabilizační fázi. Během akumulační fáze se investorův majetek postupně buduje. Před sebou má dlouhý horizont, proto investuje dynamicky s větším rizikem, tzn. do akcií.

Během stabilizační fáze, která nastává s blížícím se koncem investičního horizontu, se nastřádaný majetek postupně přeskupuje do konzervativních nástrojů reprezentovaných hlavně dluhopisy a cennými papíry peněžního trhu (se splatností do 1 roku).

Jejím cílem je ochránit investici, aby krátce před plánovaným použitím prostředků nedošlo k poklesu hodnoty majetku. Z tohoto důvodu postupně překlápí prostředky z akcií do nástrojů s nižší volatilitou, tedy kolísavostí cen.

Takové přesouvání investice se zpravidla děje v posledních 5 až 10 letech spoření. Každý rok stabilizační fáze se v portfoliu zvyšuje podíl konzervativních aktiv na úkor růstových, jak ukazuje následující tabulka v příkladu pro 5letou stabilizační fázi.

Takto popsaná stabilizační fáze dává většině lidí smysl. Strach je jednou z nejsilnějších emocí při penězích. Není nic horšího než přijít o velkou část důchodových úspor rok nebo dva před odchodem na penzi.

Stabilizační fáze investičních spoření se ve světě, ale i v našich končinách, hojně rozšířila právě po velké finanční krizi v letech 2007 až 2009. Mnoho Američanů, kterým chybělo pár let do důchodu a své úspory drželi v akciových fondech, přišlo o jejich velkou část.

Podobně během prasknutí internetové bubliny mnoho střadatelů před penzí zaplakalo. Zejména ti, kteří upřednostňovali technologické akcie. Po roce 2009 se akciové trhy velmi rychle vzpamatovali, což se však nedá říci o akciích internetových společností po roce 2003.

Vyplatí se mít stabilizační fázi na pravidelném investování?

Smysl stabilizační fáze si nejlépe ukážeme na konkrétních příkladech v různých nedávných obdobích, na kterých porovnáme vývoj 100% akciové investice a spoření se stabilizační fází. Na přesném historickém vývoji si ukážeme, jaký efekt by měla na vaše úspory v různých situacích.

V příkladech používáme následující parametry:

• jednorázová investice 100 tis. eur (2,5 milionů korun),
• 7letá stabilizační fáze,
• každý rok překlopíme ke konci ledna najednou 1/7 hodnoty portfolia z akcií do dluhopisů, přesněji v 1. roce musí být 1/7 účtu v dluhopisech, v 2. roce 2/7 atd.,
• akcie reprezentuje eurové ETF na americkém akciovém indexu S&P 500,
• dluhopisy zastupuje eurové ETF na globálních vládních dluhopisech (index Citi World Government Bond - Developed Markets EUR Hedged).

Situaci, na kterou je stabilizační fáze určena, ilustruje následující graf. Konec investičního horizontu je na konci roku 2009, tedy výrazný pokles trhů postihl investora v závěru spoření. Překlápění investice do dluhopisů začalo v lednu roku 2003. V tomto případě stabilizační fáze ochránila velkou část výnosu.

Pokud by však byl konec horizontu pravidelné investice posunut o dva roky později, tedy na konec roku 2011, výsledky srovnávaných dvou scénářů již nejsou natolik rozdílné.

Při pravidelné investici končící v prosinci 2014 by byl rozdíl ve výnosech spoření jen do akcií a spoření se stabilizační fází extrémní, ale tentokrát ve prospěch akcií. Při investici 100 tis. (dva a půl milionu) převyšuje zhodnocení 100% akciového portfolia výsledek postupně stabilizovaného portfolia o 80 tis. eur (2 miliony korun).

Kdyby vás stabilizační fáze zastihla v uplynulých 7 letech do července 2019, když byste odcházeli do důchodu, velmi by vás nepotěšila. Pokud byste na jejím začátku měli našetřeno úspory v objemu 100 tis. eur (2,5 milionu korun), připravila by vás přibližně o výnosy ve stejné hodnotě. Namísto téměř 275 tis. eur (6 875 000 korun) byste se museli uskromnit s necelými 175 tis. eury (4 375 000 korun).

Předcházející grafy jasně ukazují, že stejně jako vám může stabilizační fáze pomoci, stejně tak může i uškodit.

V tomto okamžiku stále většina čtenářů není přesvědčena o tom, že zapomene na stabilizační fázi. Důvodem je stále emoce jménem strach, která vítězí nad rozumem. Přemýšlíme, co když právě mě postihne velký pokles trhů před dosažením mého investičního cíle? Raději oželit nějaký výnos, jak přijít o značnou část úspor. Takto uvažuje většina drobných investorů.

Nízká pravděpodobnost úspěšné stabilizační fáze

Finance jsou však hlavně o statistice a pravděpodobnosti. Akciové trhy ve své 90leté moderní historii, odkdy existují indexy na jejich sledování, zaznamenaly jen 4 propady trhů větší než 40%.

Šance, že právě vy s koncem vašeho pravidelného spoření trefíte takový pokles, je velmi nízká. Trhy častěji rostou, jak klesají, proto máte větší pravděpodobnost, že vám nepomůže, ale uškodí. Stabilizační fáze trvá poměrně dlouhou dobu (5-10 let), což je skutečně dostatečný čas k získání atraktivních výnosů, o které vás zbytečně připravuje.

Pokud vám zajišťování portfolia začne v počátku poklesu akciových trhů, máte velkou pravděpodobnost, že zanesené ztráty překlopíme do dluhopisů, čímž je už nikdy nevymažete. Pokud byste byli v akciích a zbývalo by vám do konce investičního horizontu několik let, máte velkou šanci, že ztráty doženete.

Stejně tak pokud dojde k stabilizační fázi během rostoucích akciových trhů, připraví vás o velké zhodnocení. Ušlý zisk se rovná dosažené ztrátě. Nevyužili jste potenciál vašeho finančního majetku a času, který jste měli.

Efekt stabilizační fáze závisí na správném načasování. Inteligentním investorům je dobře známo, že snaha předvídat a časovat trhy je marná. Stabilizační fáze ztělesňuje toto nevhodné investiční chování.

Jak můžete tedy jinak ošetřit potenciální ztráty hodnoty úspor v důsledku poklesu trhů před dosažením investičních cílů?

Nejlepším přítelem investic je čas

Pokud vás postihne tento negativní scénář, nejideálnějším řešením je posunout konec investičního horizontu a odložit použití finančního majetku. Málokterý z investorů bude v čase plánovaného ukončení investování odkázán pouze na příjmy z investic.

Podívejte se, co by s vašimi investicemi udělalo prodloužení horizontu v prvním vzorovém případě, tedy investování ukončené rokem 2009, v němž stabilizační fáze dávala smysl. Následující graf ukazuje pokračování investic v 100% dluhopisovém a 100% akciovém fondu další 4 roky, což vůbec není dlouhá doba. Najednou všechno vypadá jinak.

Konec investičního horizontu zpravidla neznamená konec investování

Dalším významným důvodem, proč jsme odmítli zavedení automatické stabilizační fáze, je fakt, že naplnění horizontu skutečně neznamená ukončení investice.

Ze zkušeností víme, že mnoho investorů plynule pokračuje v investování dál, tedy neodprodá všechny pozice, nevybere peníze a neutratí je najednou. Buď pokračují v budování majetku, nebo postupně začnou čerpat příjmy z něj.

Ať už jde o spoření na školu dětem, spoření na důchod nebo jen budování majetku s cílem získání dalšího zdroje pravidelného příjmu, investoři si raději nechají průběžně vyplácet prostředky, tedy inkasovat rentu.

Tím se reálně prodlužuje horizont a bylo by zbytečné, ale i chybné, přesunout finanční majetek kompletně z akcií do hotovosti. Snížení rizika zvýšením váhy dluhopisů v tomto případě dává smysl.

V případě důchodu se klidně bavíme o dalších 10 až 20 letech čerpání příjmu z investice, což je dostatečně dlouhý horizont, aby nebyl majetek umístěn pouze konzervativně.

Jako příklad tohoto tvrzení přikládáme ještě jeden graf, který porovnává dva scénáře vyplácení renty 1000 eur (25 000 korun) měsíčně z 300 tis. (7,5 milionového) majetku (4% ročně) během uplynulých 25 let. Renta je každý rok zvyšována o inflaci 2%.

Jedno portfolio je postaveno pouze na bezpečných vládních dluhopisech a druhým je strategie Finaxu 60% akcie/40% dluhopisy. V prvním případě by výplatní portfolio skončilo na hodnotě přes 258 tis. eur (6 450 000 korun), ale v případě portfolia s převahou akcií navzdory jejich volatilitě a poklesům během sledovaného období by se hodnota účtu více než zdvojnásobila na 654 tis. eur (16 350 000 korun).

Přesně na těchto předpokladech bude postaveno rentové portfolio Finaxu. Dosažením investičních cílů klienty naše poslání nekončí, ale připravíme bezkonkurenční nástroj, který vám umožní i rozumně čerpat váš vybudovaný majetek.

Investiční strategii si ve Finaxu můžete jednou ročně bezplatně změnit

Představili jsme vám hlavní důvody, proč jsme odmítli implementovat ve Finaxu automatickou stabilizační fázi. Jsme názoru, že navzdory její plošné popularitě ve většině případů investorům uškodí, tedy připraví o výnosy. Podle našeho názoru je téměř úplně zbytečná.

Jasně jsme vám ukázali, že jde více o marketingový tah a mýtus jak o skutečného pomocníka. Stabilizační fáze působí jako skvělý prodejní argument v případech, kdy investování není dostatečně dobře vysvětleno potenciálnímu spořiteli.

Její potřeba pramení z neznalosti. Pracuje s nejcitlivější emocí při penězích, se strachem. Pocity musí nahradit fakta a racionalita, aby investice byly úspěšné a investoři s nimi spokojení.

Pokud však investor na ní trvá navzdory naší snaze vyvrátit její smysl, Finax tuto možnost nabízí. Z jakéhokoliv důvodu bez jeho uvedení můžete změnit investiční strategii jednou za kalendářní rok bezplatně. Provedete tak v online přehledu účtů v sekci Poradenství.